Vážený pane Bucherte,
ve svém editorialu v Reflexu z 2. června 2011, napsaném z pozice zástupce šéfredaktora tohoto týdeníku, se dopouštíte několika mylných či nepravdivých tvrzení. Píšete, že „neblaze proslavené španělské biookurky zapříčinily smrt několika lidí a mnoho dalších přiotrávili“. Španělské biookurky jsou sice – díky článkům, jako je ten Váš – dnes skutečně neblaze proslavené, avšak žádnou smrt nezapříčinily. Již tedy toto stěžejní tvrzení Vašeho textu je smyšlenkou.
Dále píšete, že „naprosté zbožštění biopotravin v posledních letech je stejně nebezpečné jako ohlašování konce světa“. Pominu nesmyslnost Vámi zvolené paralely, nicméně Vás musím upozornit, že i v tomto tvrzení se zcela míjíte se skutečností. Biopotraviny jsou daleko od nějakého zbožštění, zejména pak od zbožštění „naprostého“.
Váš text pokračuje výrokem, že „neexistuje důkaz, že biovýrobky mění a povzbuzují zdraví člověka a zlepšují stav celého lidského těla k lepšímu“. A vzápětí dodáváte: „Ani nemůže existovat.“ Inu, nemůže-li něco existovat, není třeba se pozastavovat nad tím, že to neexistuje. Co ovšem existuje, jsou důkazy toho, že biopotraviny obsahují mnohem méně látek prokazatelně škodících lidskému zdraví a že i celý produkční systém je vůči lidskému zdraví a životnímu prostředí, na němž je lidské zdraví do značné míry závislé, příznivější. Ale i kdyby tyto důkazy neexistovaly, vyplývá to z logiky věci.
Po jistém politickém odbočení zakončujete konstatováním, že podobně jako u některých španělských biookurek ne všechno šlechtěné dobře chutná. Jistě, v tom máte pravdu. Podobně také ne každý článek v Reflexu se podaří. Někdy se autor stane obětí blamáže, někdy obětí vlastních přání, jindy obojí. A někdy také k blamáži sám přispívá. Omylem, z nevědomosti, či záměrně?
Tak jako Václav Klaus, ani já nevěřím, že by okurková hysterie vznikla spontánně. „Je to uměle vytvořený cirkus,“ řekl. Kým a proč, tuto otázku nechává otevřenou. Vy jste se, pane Bucherte, připojil k těm, kdo v šapitó vykřikují: Bojte se okurek! Zabíjejí! A jsou bio!!
Ať už to po Vás majitelé Reflexu chtěli, nebo ne, je jisté, komu jste tím posloužil.
S pozdravem
Radomil Hradil, Beroun
